Benefiční workshop akvarelu a malé zamyšlení

Před pár dny jsem pořádala v Ateliéru K1 benefiční workshop akvarelu. Reagovala jsem tak na současnou situaci a dost jsem přemýšlela, jestli o něm vůbec budu sem na blog psát.

Možná se ptáte proč.

Ve zdánlivé anonymitě sociálních sítí kolují různé názory na to, jak pomáhat, zda pomáhat a jestli pomáhat veřejně.

Jde o nezištnou pomoc, nebo o snahu se přiživit a zviditelnit na současné situaci?

Je správné darovat celý zisk, nebo je v pořádku darovat i jen část zisku?

Leckdy úplně absurdní otázky a diskuze.

Za mě je každá pomoc v pořádku.

Když chcete a můžete pomáhat, pomáhejte.

Nemáte na pomoc cizím kapacitu a cítíte, že spíš potřebujete opečovat sami?

I to je v pořádku, nic si nevyčítejte. Pořád máme povinnosti sami k sobě a svým rodinám a dětem.

Všichni jsme vysíleni předchozími lety s covidem i současnou situací. Myslím si proto, že právě teď je obzvlášť důležité si dovolit si dopřát radost a držet se pěkných plánů.

Zkusme si udělat jednu malou radost každý den.

Nakonec jsem se rozhodla, že o benefičním workshopu napíšu.

Ženy, které se rozhodly na workshop jít, měly chuť pomáhat a zároveň si dopřály cenný čas jen pro sebe. Psychohygiena je nesmírně důležitá pro každého z nás. Malování má tu úžasnou moc, že může pomoci.

Přečtěte si, proč je fajn zkusit akvarel.

Témata pro benefiční workshop akvarelu

Když jsem workshop vymýšlela, chtěla jsem, aby byl absolvovatelný pro každého. I pro toho, kdo by za běžných okolností třeba ani na výtvarný kurz nešel. Zároveň nesmí nudit ani ty účastníky, kteří malovat chtějí, nebo už dokonce malují.

V plné míře jsem využila své dlouholeté lektorské zkušenosti a v průběhu workshopu jsem vše upravovala na míru svým studentkám.

Musím říct, že mě upřímně potěšilo jejich překvapení, z toho, co všechno v rámci workshopu dostaly, a jak jsem k nim přistupovala. S něčím takovým absolutně nepočítaly a pro mě je to přitom takový „zlatý standard“, pod který prostě nejdu.

Kam šel výtěžek z workshopu pro Ukrajinu?

Workshop jsem pořádala bez nároku na honorář. Veškeré finance (s určenou minimální výší příspěvku) účastnice posílaly přímo na účty organizací Člověk v tísni nebo Paměť národa. Mně se prokázaly dokladem o převedení platby.

Po workshopu akvarelu následoval workshop tvorby přáníček, který vedla moje báječná kolegyně Vlaďka.