Proč vlastně vedu výtvarné kurzy?
Musím se Vám přiznat, proč vlastně tak ráda vedu výtvarné kurzy. Je za tím i troška sobectví. Možnost sdílení s vámi a vaše radost z procesu tvorby mě obohacuje a zároveň osvěžuje v mé – většinou spíše o samotě se odehrávající – práci výtvarníka.
Kurzy vedu opravdu moc ráda. Ještě se mi nestalo, že by se sešla nepříjemná skupinka lidí. A to učím už pěkných pár let!
S pokorou sleduji, jaké kouzlo má tvorba.
Na začátku je to vždycky velmi podobné. Lidé se sejdou, uvaříme čaj nebo kávu a začneme se seznamovat, oťukávat.
„Co čekáte od kurzu?“ „Proč zrovna tento kurz?“ Většina lidí už ode dveří hlásí: „Já nikdy nemaloval(a), nekreslila!“
Na stolech již čekají připravené pomůcky, na nástěnce vzorníky a názorné postupy. Nervozita se pomalu rozplývá a začínáme pracovat.
Testujeme se navzájem, zkoušíme možnosti svoje i barev.
Postupně i ti, co měli o sobě největší pochybnosti, naleznou vlnu, na které se jim pohodlně pluje. A na závěr velká radost z výsledku. A že není třeba úplně dokonalý? Nevadí!
Po každém úspěšně odučeném kurzu jsem věčná za to, že jste si jako průvodce tvořením zvolili zrovna mě a věnovali mi svůj čas. Bez vás by to totiž nešlo! Není to o tom, že vám odpřednáším, co jsem si předem připravila.
Každý kurz tvoříme v jeho průběhu společně. Každý upravuji na míru vám, během kurzu samotného. Je to náročné a intenzivní, ale právě to je jeden z důvodů, proč mě kurzy tak moc baví!
Moc vám děkuji za tu skvělou možnost.
