Edith Holá: Cesta k mým matkám

Autobiografický příběh ženy, která si celý život přála najít vlastní matku.

Edithina kniha je jako řeka, plyne místy zdánlivě pokojně, jindy prudce meandruje, klestí si cestu a strhává  vnímavého čtenáře s sebou, aby ho o kus dál vyvrhla na břeh zcela zmáčeného a zbitého. S otevřenými ranami a vyplavenou bolestí. Nutí srovnávat, hodnotit, přemýšlet.

Obrazy, které Edith čtenářům předkládá, jsou emočně velmi silné a působivé. V poměrně lakonických konstatováních je čtenářovo vnímání pěstounství a adopce (jako něčeho pro děti veskrze prospěšného) nabouráváno konfrontací s realitou, v níž žila – nebo spíše živořila – autorka se  svými „sourozenci“. Otevírá se tak prostor k širokému poli úvah na téma adopce a pěstounství.

Možná i hříčkou osudu kniha vychází v době, kdy legislativní úprava pěstounství doznává mnoha změn. Postřehy a úvahy k těmto změnám lze najít na stránkách Natama, Institutu náhradní rodinné péče.

Cesta k mým matkám dokáže otevřít cesty, které v sobě (a k sobě) uzavíráme a v neposlední řadě ukazuje na komplikovanou problematiku adopce a pěstounství pohledem osvojeného dítěte.

Ztracená, kombinovaná technika, 2010